O schizoafektivní poruše
Co to je, jak se projevuje a proč není „rozdvojená osobnost". Vše podstatné, srozumitelně a bez zbytečných odborných výrazů
Typy schizoafektivní poruchy
🔵 Bipolární typ
Kromě psychotických příznaků se objevují epizody mánie (případně hypománie) — období nadměrné energie, snížené potřeby spánku, překotných myšlenek, někdy podrážděnosti nebo riskantního chování. Mohou se střídat s depresivními epizodami. V léčbě hraje klíčovou roli stabilizátor nálady (například lithium nebo valproát) v kombinaci s antipsychotikem.
🟣 Depresivní typ
K psychotickým příznakům se přidávají pouze depresivní epizody — bez mánie. Projevují se hlubokým smutkem, beznadějí, ztrátou zájmu, únavou, někdy myšlenkami na smrt. V léčbě se obvykle kombinuje antipsychotikum s antidepresivem.
Příznaky
Příznaky schizoafektivní poruchy se u každého člověka projevují trochu jinak. Některé přicházejí náhle, jiné se rozvíjejí pozvolna. Tradičně se dělí do tří hlavních skupin.
DEPRESE
smutek, prázdnota
beznaděj
ztráta zájmu
únava
poruchy spánku a chuti
myšlenky na smrt
Příznaky schizoafektivní poruchy se u každého člověka projevují trochu jinak. Některé přicházejí náhle, jiné se rozvíjejí pozvolna. Tradičně se dělí do tří hlavních skupin.
Psychotické příznaky Znamenají, že vnímání skutečnosti je narušeno.
Halucinace — vjemy bez reálného podnětu (nejčastěji hlasy, které ostatní neslyší)
Bludy — neotřesitelná nepravdivá přesvědčení (např. pocit pronásledování, ovládání)
Dezorganizace myšlení a řeči — nesouvislost, přeskakování mezi tématy
MÁNIE
nadměrná energie
snížená potřeba spánku
překotné myšlenky
velikášství
podrážděnost
impulzivní chování
Příčiny a rizikové faktory
GENETIKA
Riziko onemocnění je vyšší, pokud se v rodině vyskytuje schizofrenie, bipolární porucha nebo schizoafektivní porucha. Není ale dáno jediným „genem nemoci" - jde o desítky genetických variant, které zvyšují náchylnost.
BIOCHEMIE MOZKU
Hraje roli nerovnováha některých neurotransmiterů (především dopaminu, serotoninu, glutamátu) v určitých částech mozku. Právě na tyto procesy působí léky.
VÝVOJ
Komplikace v těhotenství, perinatální obtíže, infekce v dětství nebo závažný stres v ranném vývoji mohou zvýšit zranitelnost mozku.
SPOUŠTĚČE
Samotné onemocnění obvykle nezpůsobí jediná událost. Ale silný stres, nedostatek spánku, užívání návykových látek (zejména marihuany v dospívání) nebo náročná životní situace mohou „spustit" první epizodu
Jak je nemoc častá
Schizoafektivní porucha postihuje přibližně 0,3 % populace v průběhu života — v Česku to znamená kolem 30 tisíc lidí. Je tedy méně častá než schizofrenie nebo bipolární porucha samotná.
První epizoda se obvykle objevuje mezi 16. a 30. rokem věku, vzácněji později. Ženy a muži onemocní stejně často, ale liší se průběh — u žen častěji převládá depresivní typ, u mužů bipolární. U žen také začíná nemoc obvykle o několik let později.