Co je schizoafektivní porucha
Diagnóza „na pomezí" schizofrenie a poruchy nálady - ale ve skutečnosti samostatné onemocnění. Vysvětlujeme v lidské řeči, bez zbytečných odborných výrazů.
Schizoafektivní porucha je závažné, ale léčitelné duševní onemocnění. Postihuje to, jak člověk vnímá realitu, prožívá emoce a uvažuje o sobě a o světě. Onemocnění není výsledkem slabé vůle, špatné výchovy ani charakterové vady — je to onemocnění mozku, podobně jako třeba epilepsie nebo cukrovka jsou onemocněními jiných orgánů.
Jednou větou: Schizoafektivní porucha je závažné, ale léčitelné duševní onemocnění, při kterém se kombinují příznaky psychózy s výraznými poruchami nálady.
Co znamená „psychóza"? Psychóza je stav, při kterém je narušeno vnímání skutečnosti. Člověk může slyšet hlasy, které ostatní neslyší (halucinace), nebo být neotřesitelně přesvědčen o věcech, které nejsou pravdivé (bludy) — třeba že je sledován nebo ovládán cizí silou. Pro postiženého jsou tyto prožitky stejně skutečné jako pro ostatní obyčejné vjemy.
Co znamená „porucha nálady"? Porucha nálady znamená, že nálada je dlouhodobě a výrazně vychýlená — buď směrem dolů (deprese: smutek, beznaděj, ztráta zájmu), nebo nahoru (mánie: nadměrná energie, překotné myšlenky, riskantní jednání). Nejde o běžné „dobré" a „špatné" dny, ale o epizody, které trvají týdny a výrazně mění chování i fungování člověka.
U schizoafektivní poruchy se oba tyto typy obtíží objevují u jednoho člověka — někdy současně, jindy v různých obdobích.
Co znamená název „schizoafektivní
Schizo-" pochází z řeckého slova schizein, které znamená štěpitnebo rozdělovat. V psychiatrii odkazuje na rozštěpení mezi myšlením, vnímáním a realitou — tedy na příznaky podobné těm u schizofrenie (halucinace, bludy, dezorganizace myšlení).
„-afektivní" pochází z latinského affectus, což znamená náladanebo citový stav. Označuje poruchy nálady — depresivní nebo manické epizody.
Samostatná diagnóza, ne „směs"
Schizoafektivní porucha není kombinací dvou jiných nemocí — není to „bipolární porucha plus schizofrenie". Je to samostatná diagnóza s vlastním průběhem, vlastní léčbou a vlastní prognózou. Má svůj kód v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-11) i v americké klasifikaci DSM-5.
Klíčové kritérium pro diagnózu: Psychotické příznaky (halucinace, bludy) se musí objevovat i v období, kdy je nálada vyrovnaná — tedy mimo depresivní nebo manické epizody. Po dobu alespoň dvou týdnů.
Právě toto kritérium odlišuje schizoafektivní poruchu od jiných diagnóz:
Pokud se psychotické příznaky objevují pouze běhemdepresivní nebo manické epizody a v období stabilní nálady mizí, jde o bipolární poruchu s psychotickými rysy nebo depresi s psychotickými rysy — ne o schizoafektivní poruchu.
Pokud naopak převažují psychotické příznaky a poruchy nálady jsou jen krátké nebo mírné, je diagnózou spíše schizofrenie.
Stanovení správné diagnózy proto často trvá — psychiatr potřebuje sledovat průběh příznaků v čase. Není výjimkou, že se diagnóza upřesní až po několika měsících nebo letech sledování.
Jak se liší od podobných onemocnění
Schizofrenie
-
Psychotické příznaky jsou dlouhodobě přítomné a jsou hlavním rysem nemoci.
-
Poruchy nálady se mohou objevit, ale nejsou určující.
-
Klíčový rys: převažují psychotické a negativní příznaky.
Bipolární porucha
-
Psychotické příznaky se objevují jen v rámci epizod (mánie nebo deprese).
-
Hlavním rysem je střídání manických a depresivních epizod.
-
Klíčový rys: v období remise je nálada i vnímání reality v pořádku.
Schizoafektivní porucha
-
Psychotické příznaky jsou přítomné i v období stabilní nálady.
-
Současně se objevují výrazné epizody deprese nebo mánie.
-
Klíčový rys: kombinace obou typů příznaků, ale s vlastním samostatným průběhem.
Deprese s psychotickými rysy
-
Psychotické příznaky se objevují pouze během depresivní epizody.
-
Doprovází je hluboká deprese.
-
Klíčový rys: psychóza mizí, jakmile odezní depresivní epizoda.
Rozlišení mezi těmito diagnózami je úkolem psychiatra. Pro laika je důležité vědět, že každá z nich má jiný průběh, jinou léčbu a jinou prognózu — proto je správná diagnóza tak důležitá.
Jak nemoc vypadá v běžném životě
Schizoafektivní porucha neznamená konec normálního života. Většina lidí, kteří se léčí, dokáže pracovat, studovat, mít vztahy a rodinu. Nemoc se stává součástí jejich života - ale neurčuje ho.
Dobrý život s nemocí znamená:
-
pravidelně užívat léky a docházet na kontroly,
-
dodržovat denní režim (spánek, jídlo, pohyb),
-
mít kolem sebe lidi, kteří o nemoci vědí,
-
znát své varovné signály a vědět, koho zavolat,
-
nesoudit se za to, že nemoc máte - stejně jako se nesoudíte za jiné onemocnění.
Jak nemoc vypadá v běžném životě
Kolem schizoafektivní poruchy koluje řada nepřesných představ. Pro klid pacientů i jejich okolí stojí za to si je jasně pojmenovat:
❌ Není rozdvojená osobnost. Disociativní porucha identity (kterou znáte z filmů) je úplně jiná diagnóza s odlišnými příznaky a léčbou.
❌ Není slabost charakteru. Jde o onemocnění mozku — stejně jako epilepsie nebo cukrovka. „Vzchopit se" nepomůže o nic víc, než by pomohlo u zlomené ruky.
❌ Není důsledek špatné výchovy. Rodiče za nemoc svých dětí nemohou. Podobně si za ni nemůže ani sám nemocný.
❌ Není doživotní rozsudek. Většina lidí při léčbě dosáhne dlouhodobé stability a může žít plnohodnotný život.
❌ Není „šílenství". Slovo „šílený" je stigmatizující a nepřesné. Lidé s touto poruchou jsou stejní lidé jako my — jen procházejí náročným obdobím nebo se vyrovnávají s chronickým onemocněním.
❌ Není nakažlivá. Nemůžete „chytit" duševní nemoc od jiného člověka. I když se v rodině vyskytuje genetická predispozice, neznamená to automatické onemocnění.